Svanda Gangstas: Backstage Depravity

Coda.

2007-07-09T20:38:00.000+02:00

Nějaký čas trvalo trpaslíkům, než uvěřili, že Sněhurka nespí. Že umřela. Že to možná vůbec Sněhurka nebyla.

"Ale byla to legrace, viďte, kluci?"

A rozutekli se po lesích.

U got it.

2007-04-27T19:42:00.001+02:00

"A od teďka už jen samý pecky!"

2006-12-16T01:03:00.000+01:00

Nějak se nám to tu...

Bad day blues.

2006-11-29T11:36:00.000+01:00

Švára dupe mezi bramborama. Uprostřed, na podlaze, leží řízek.

"Kundi! To je kvůli vám! Piss off!"

Někdy máte prostě blbej den. Někdy ho má místo vás Švára.

"Vole, Švára dělá sendviče..."

A někdo je blbej furt.

Anybody Seen My Baby?

2006-11-29T00:15:00.000+01:00

Středa, 0:15 . Bob zmateně krouží po jevišti s pivem ruce. Hledá Lubina a je smutný. Vrátná je na obchůzce.

"Lubine! Lubííí!"
"Jste si jistý, že tu někde je?"
"Lubine! Kde jsi?"
"Díval jste se do průjezdu?"

Milk and honey redemption.

2006-11-21T11:27:00.000+01:00

Existuje ještě jeden typ lidí. Když před ně přinesou mísu koblih, začnou je urputně požírat a tuze se u toho vztekat.

"Muže mi někdo říct, co se děje?"
"..."
"To mě absolutně nezajímá!"

Dej si koblížek, kamaráde.

Vůbec je tu všechno trochu pocukrovaný. Moc roztomilé na první pohled, a nakonec skončíte s marmeládou na košili. Pak vyjdete ven, na ulici. Tam lije jako z konve - a světe, div se! Ono je vám to najednou příjemné.

"...dávám tímto výpověď z pracovního poměru, který jsem uzavřel 31.5.2004. Můj pracovní poměr skončí uplynutím dvouměsíční výpovědní doby dnem 31.12.2006."

A pak zapadnou chaloupky sněhem. Dědeček přiloží do kamen a kocour na křesle se obrátí na druhý bok, babička hlídá buchty v troubě.

Jdu si pro sáňky.

Šli tři a daleko nedošli.

2006-11-17T14:11:00.000+01:00

"Šéfe, mě se nechce nic dělat."
"A jeď...!"

Jeden chromej. Z druhýho jen stín. Z třetího smrad. Gangsta Dream Team! A pak přijde tahle ženská, a řekne, že to máme blbě zařízený. Obvykle taková slova nepoužívám, ale tehdy přišla vhod. Když začne člověk chladně a racionálně uvažovat, většinou dospěje k velmi brutálním závěrům. Pak mu nezbude, než se považovat buď za pitomce, nebo za pěknou svini. Ta ukrutná lidská potřeba konstruovat systémy a udržovat je v chodu!

"Šéfe, já nemůžu chodit."
"Tak pojedu já."

Vždycky je to stejný. Ty plešatý se ožerou a dělaj si prdel z tý blonďatý. Nezdá se, že by se to někomu z nás přejedlo. Když vypadáte normálně blbě, všichni se leknou, až se vám udělá blbě doopravdy. V každém zaměstnání je nejlepší ta fáze, když zjistíte, že vám všichni můžou políbit prdel. To se to pracuje! Já s písničkou jdu jak ten... ale někdy je toho vážně moc.

Come on and join The Joyride!

2006-10-03T11:43:00.000+02:00

Šrumec nejvíc s opuchlýma očima, když po dvou hodinkách komatu pozdravíte naproti v nonstopu poslední koblížek a koupíte si od něj prodavače, prodavače s výrazem pornoherce, sliny se vám sbíhají, oči jakbysmet, a ve dveřích už stojí vrátná a zdraví vás, zdraví a huláká, huláká: pane Š., víte, co jste proved? A opodál stojí chlapci osvětlovači a povídají, čau šéfe, tak si zase slavnej, tak já vůbec nekleju, kdepak, jenom se divím, co jsem to zase proved.

"Mrak nejvíc!"
"Nejvíc!"
"Neměli bysme nechat vypnout čidla?"
"Určitě. Jdu tam."
...a ono to houká, houká, houká, a houkat nepřestane.

Teprve, když člověk udělá pořádnej průser, tak si uvědomí, jaká by bez něj byla na světě nuda. Pročež už se zase šklebím. Je neděle a Švandovo divadlo má pro vás překvapení!

"...a pak tam do toho domixuj nějakej industriální bordel, rachot, víš co, hydrauliky a tak, já do toho pustím kouř, bude bordel, a vona pak jako vyjede z propadu, zazpívá to ukolébavku a bude to jako taková katarze!"

Ke Dnům otevřených dveří máme velmi rozporuplný vztah. Když strávíte v práci třicet dvě hodiny nonstop, mzdová účetní vás za to vyplísní hnusnou plísní. Na druhou stranu, když se vám přitom opije štychař, užijete spoustu legrace. Alespoň tomu štychařovi to tak přijde. A když máme jó štěstíčko, odpálíme někomu epileptickej záchvat.

Post exploitum.

2006-09-27T21:20:00.000+02:00

Sešplhám dolů do studia, v páteři mě kouše, takovej šedivej melancholickej den. U bratra Švandy mají dnes skauti premiéru, a slunko připomíná plivanec na dekoraci.

Vzduch voní jako prach z cukrový vaty, nasládlej, nosem sviští jak něco, co by teď všem přišlo vhod. A všechno je zase obyčejnější, než jsme čekali. Atmosféra o nic slavnostnější, než ranní sprcha - pomyslím na bílý porcelán a vejdu do kokpitu. Zase cukrová vata.

System check... OK.
Strand OS initializing...

"Je tu už Švára?"
"Přijde brzo. Včas."
"Jo..."

Ze všech koutů divadla seběhli se pavouci k nám dolů, na skleničku pod hladinu spodní vody.

"Tak zlomte vaz!"
"To s tím čertem?"
"Zlomte vaz!"

Konečně. Maličká kapka nervozity tam, kde jsem ještě před pár lety měl vlasy. Teď se skutálí po čele. Doufám, že to nebylo horkem, a uklidním se. Nic člověka nerozhodí tak, jako když je klidný v nevhodnou chvíli.

"Tak jedem!"
"Tak jeď."
"Jedu."

Posílám si štychaře pro Cuba Libre. Je to hodnej kluk. V maskérně je mísa nudlí. Pro tyhle detaily mám svoji práci rád. Bob se odhodlaně šklebí.

"Ty kunde, ne, že si zase budeš zpívat tu písničku!"

Bob se šklebí. Premiéra si maličko sedá na zadek, do kterého vzápětí dostává krapet křeč. To se stává. Aspoň si necháváme rezervu pro lepší výkon v disciplíně temporytmu. Během třetího výletu za nudlemi přirovnávám ke skoku na lyžích. Přirovnání pokulhává a vzápětí padne na hubu, když lyžař doskakuje do telemarku. Bob buď dostal křeč, nebo je zaujat dějem. Věřím v druhé a spouštím jevištní zázrak s využitím filtru C.T.201.

"Bylo to hezký zkoušení..."
"Hihi."

Míša je spokojenej.

"Tak děkuju, kluci."
"Nás to bavilo."
"Mě to taky bavilo."
"Tyjo."

Asi se tu teď budeme mít všichni rádi.

Here we go. There we shit.

2006-09-27T00:49:00.001+02:00

Každý z nás si už jen jednou užije svůj erotický sen. Někteří se budou muset jít osprchovat, jiní půjdou do práce rovnou. Magické jsou noci před premiérou.

Standa se šklebí a myslí na veliký hřebík v čele. Míša se šklebí a nemyslí na veliký hřebík v čele.

"Ovládá Romy Vogtländerová magii?"
"Nemyslím..."

Na scénář kreslím oblohu s mráčky a potí se mi ruce. Švárovi vadí, když si zpívám tu písničku. Ale je rád, že v Kuřecím světě zase dobře vaří.