Šli tři a daleko nedošli.

"Šéfe, mě se nechce nic dělat."
"A jeď...!"

Jeden chromej. Z druhýho jen stín. Z třetího smrad. Gangsta Dream Team! A pak přijde tahle ženská, a řekne, že to máme blbě zařízený. Obvykle taková slova nepoužívám, ale tehdy přišla vhod. Když začne člověk chladně a racionálně uvažovat, většinou dospěje k velmi brutálním závěrům. Pak mu nezbude, než se považovat buď za pitomce, nebo za pěknou svini. Ta ukrutná lidská potřeba konstruovat systémy a udržovat je v chodu!

"Šéfe, já nemůžu chodit."
"Tak pojedu já."

Vždycky je to stejný. Ty plešatý se ožerou a dělaj si prdel z tý blonďatý. Nezdá se, že by se to někomu z nás přejedlo. Když vypadáte normálně blbě, všichni se leknou, až se vám udělá blbě doopravdy. V každém zaměstnání je nejlepší ta fáze, když zjistíte, že vám všichni můžou políbit prdel. To se to pracuje! Já s písničkou jdu jak ten... ale někdy je toho vážně moc.