Post exploitum.

Sešplhám dolů do studia, v páteři mě kouše, takovej šedivej melancholickej den. U bratra Švandy mají dnes skauti premiéru, a slunko připomíná plivanec na dekoraci.

Vzduch voní jako prach z cukrový vaty, nasládlej, nosem sviští jak něco, co by teď všem přišlo vhod. A všechno je zase obyčejnější, než jsme čekali. Atmosféra o nic slavnostnější, než ranní sprcha - pomyslím na bílý porcelán a vejdu do kokpitu. Zase cukrová vata.

System check... OK.
Strand OS initializing...

"Je tu už Švára?"
"Přijde brzo. Včas."
"Jo..."

Ze všech koutů divadla seběhli se pavouci k nám dolů, na skleničku pod hladinu spodní vody.

"Tak zlomte vaz!"
"To s tím čertem?"
"Zlomte vaz!"

Konečně. Maličká kapka nervozity tam, kde jsem ještě před pár lety měl vlasy. Teď se skutálí po čele. Doufám, že to nebylo horkem, a uklidním se. Nic člověka nerozhodí tak, jako když je klidný v nevhodnou chvíli.

"Tak jedem!"
"Tak jeď."
"Jedu."

Posílám si štychaře pro Cuba Libre. Je to hodnej kluk. V maskérně je mísa nudlí. Pro tyhle detaily mám svoji práci rád. Bob se odhodlaně šklebí.

"Ty kunde, ne, že si zase budeš zpívat tu písničku!"

Bob se šklebí. Premiéra si maličko sedá na zadek, do kterého vzápětí dostává krapet křeč. To se stává. Aspoň si necháváme rezervu pro lepší výkon v disciplíně temporytmu. Během třetího výletu za nudlemi přirovnávám ke skoku na lyžích. Přirovnání pokulhává a vzápětí padne na hubu, když lyžař doskakuje do telemarku. Bob buď dostal křeč, nebo je zaujat dějem. Věřím v druhé a spouštím jevištní zázrak s využitím filtru C.T.201.

"Bylo to hezký zkoušení..."
"Hihi."

Míša je spokojenej.

"Tak děkuju, kluci."
"Nás to bavilo."
"Mě to taky bavilo."
"Tyjo."

Asi se tu teď budeme mít všichni rádi.

Here we go. There we shit.

Každý z nás si už jen jednou užije svůj erotický sen. Někteří se budou muset jít osprchovat, jiní půjdou do práce rovnou. Magické jsou noci před premiérou.

Standa se šklebí a myslí na veliký hřebík v čele. Míša se šklebí a nemyslí na veliký hřebík v čele.

"Ovládá Romy Vogtländerová magii?"
"Nemyslím..."

Na scénář kreslím oblohu s mráčky a potí se mi ruce. Švárovi vadí, když si zpívám tu písničku. Ale je rád, že v Kuřecím světě zase dobře vaří.